JAK ŠEL ČAS V ZÁŘÍ
大家好! Zdravím všechny!
Upřímně sama moc nevím, kde bych měla začít, jelikož od mého posledního článku už uběhla spousta času a to pro mě znamená jediné. Nepřeberné množství nejen fotek, videí a nepřečtených zpráv z Česka, ale především hromada zážitků, nově nabraných znalostí a zkušeností, a v neposlední řadě také jeden úplně nový, zcela odlišný styl života.
Dnešní článek bych chtěla věnovat takové rekapitulaci největších událostí ze září, protože to byl opravdu nabitý měsíc. Samozřejmě byl také poměrně náročný, ale o tématech jako je například škola či kulturní šok plánuji napsat samostatné příspěvky. Tak se můžete těšit na příště!
Teď už se ale pojďte se mnou podívat, jak šel čas v září.
1. MLUVIT V ČÍNŠTINĚ PŘED CELOU ŠKOLOU? ŽÁDNÝ PROBLÉM!
Z prvního dne na nové škole v jiné zemi by byl trošku nervózní snad každý. Já, Maju z Brazílie a Elijah z USA společně chodíme na střední školu Tainan National Second Senior High School (TNSSH, 南二中) a náš školní rok začal už v pátek 30. srpna 2024. Všichni tři jsme se v kampusu byli podívat už pár dní předem, protože je naprosto obrovský a věřte mi, že za první dva týdny jsem se ztratila alespoň jednou denně. Vybrat z více než deseti budov tu správnou byl pro mě na začátku docela oříšek. Naštěstí náš první den s námi šli naši host rodiče, tak jsme se v pořádku dostavili na určené místo. Hned ráno nás čekala velká výzva. Jaká? Pan ředitel nás požádal, abychom se v čínštině představili před úplně všemi na celoškolním setkání. Což jinými slovy znamená mluvit před více než dvěma tisíci studentů a celým učitelským sborem. Zkrátka jsme se u toho docela zapotili a to teď nemyslím kvůli všudypřítomnému vedru :D. Nakonec ale vše dobře dopadlo a nás už čekalo pouze strávit zbytek dne v našich třídách a seznámit se se spolužáky. Já zde chodím do freshman year (první ročník střední školy) do bilingvní třídy 118, takže jsem o rok starší než ostatní. A i když tu máme rozvrh každý den až do pěti hodin, čas utekl rychle a my mohli jít domů, posdílet všechny dojmy a zážitky s host rodinou. Moji rodiče mi za odměnu koupili večer moje oblíbené jídlo a to už byl opravdu konec tohoto dlouhého dne!
2. JÁ VLASTNĚ ŽIJU NA OSTROVĚ!
V neděli 1. září jsme se s host rodinou probudili poměrně pozdě a chtěli jsme si naplánovat nějaký odpočinkový program, protože jsme byli po celém týdnu všichni unavení. Nejen že byl plný příprav do školy, ale také mi odletěla host ségra Sandy na výměnu do Francie, takže jsme se s ní jeli rozloučit až na letiště do města Taoyuan a vrátili se až kolem třetí hodiny ráno. A tak přišel na řadu můj už déle odkládaný nápad, jet se podívat na pláž k moři. Do té doby jsem si pořádně ani neuvědomovala, že vlastně bydlím na ostrově, ale ten krásný západ slunce, který jsme na pláži Golden beach viděli, mě přesvědčil o opaku. Byl to opravdu úžasný zážitek, který si nebudu pamatovat pouze já. Moji host rodiče se nemohli přestat smát, když viděli jakou radost jsem z moře měla a vyfotili mi přibližně tak milion fotek. Prý abych měla v Česku na co vzpomínat. A pak když už slunce úplně zapadlo, vydali jsme se zakončit den na náš oblíbený hotpot, který byl opět vynikající, takže jsem se již tradičně naprosto přejedla a po cestě domů stihla usnout.
3. SAKO PLNÉ PINŮ
V neděli 8. září mě a všechny ostatní exchange studenty z našeho host distriktu 3470 čekal první společný meeting. Sešli jsme se v hotelu ve vedlejším městě Chiayi a strávili tam asi 4 hodiny. Program meetingu byl především informační, takže jsme se dozvěděli spoustu nových informací, poslechli si všechna pravidla a vyfotili spoustu fotek. Každý z nás se také v rychlosti představil, abychom se alespoň trochu seznámili a pak už přišel čas na nejzábavnější část celého odpoledne, na kterou se těší snad úplně každý exchange student. Výměna pinů! Všichni jsme si totiž na Taiwan přivezli své vlastní, originální piny, které si zde vyměňujeme s ostatními a nosíme je připnuté na svém Rotary saku! Je to úžasný způsob, jak se jít seznámit se všemi přítomnými a navíc pak na každého z nich máte i vzpomínku. A protože nás je v distriktu přes 30 exchange studentů z různých zemí, byla to veliká zábava a zabralo nám to nejméně hodinu. Domů jsme pak tedy všichni odjížděli nejen s novými kamarády, ale také s taškou plnou pinů a jasným plánem na večer!
4. NEW MOON FESTIVAL
17. září se na Taiwanu slaví takzvaný New moon festival neboli Mid-autumn festival, ale protože to vycházelo zrovna na úterý, většina lidí už ho slavila v sobotu 14. září stejně jako já se svojí host rodinou. Co je to vůbec New moon festival? Je to jeden ze tří největších svátků v čínské kultuře, který odkazuje na legendu o bohyni Měsíce Chang E, která se stala nesmrtelnou, a jejím muži Hou Yi. Tomu Chang E na Zemi chyběla tak moc, že začal každoročně Měsíc uctívat a přinášet mu oběti. V tom pak lidé pokračovali, až se z toho stal tento významný svátek. A jak vypadají oslavy tohoto festivalu? Neodmyslitelnou a nejdůležitější součástí je barbecue („grilovačka“) se spoustou přátel a známých! My jsme za jeden večer stihli objet tři různé akce, protože moji host rodiče a host brácha jsou opravdu velcí extroverti a znají hromadu lidí. Nesmím také zapomenout, že se večer pouští ohňostroje, tancuje a zpívá karaoke! Velmi typické je také jíst spoustu ovoce, zejména pomelo, a slavné Moon cakes, což jsou koláčky s různými náplněmi. Nejčastěji se však setkáte s červenými fazolemi, kterých jsem se tu já osobně už naprosto přejedla. Tento den byl celkově opravdu dlouhý a plný poznávání místní kultury, ale mám z něho nespočet krásných vzpomínek, nových přátel a plno fotek v telefonu!
5. POZNÁVÁNÍ MÍSTNÍCH HOR
Můj host taťka je velký milovník turistiky a kempování a proto docela často jezdíme do vedlejšího města Chiayi objevovat krásy zdejších hor. Na takový náš první výlet jsme s host rodiči a jejich kamarády vyrazili v neděli 15. září, kdy jsme se jeli podívat na vodní nádrž Zengwen, která je prý objemově největší na celém Taiwanu. Nachází se okolo ní hned několik parků a my právě do jednoho z nich zamířili na piknik. Místo, kde jsme nakonec strávili celý den, protože se nám opravdu zalíbilo, byl tedy již zmíněný park Qingren. Po jídle jsme si udělali poměrně dlouhou procházku kolem půlky vodní nádrže a kochali se nádhernými výhledy na strmé kopce na druhém břehu. A jelikož nám tento den uběhl více než strašně rychle a chtěli jsme si ho zopakovat, rozhodli jsme se o týden později jet společně kempovat! Opět jsme vyrazili do Chiayi, kde jsme v kempu strávili noc ve stanu, udělali si k večeři barbecue a druhý den vyjeli na nejbližší horu na oběd do typické taiwanské country restaurace Chiayi Meishan Erjianshan Leisure Tea Garden. Bohužel nám ten den ale začalo pořádně pršet, a tak jsme se po obědě už vydali rovnou zpátky domů.
6. ZASE O ROK STARŠÍ
23. září přišel takzvaně den D, neboli moje sedmnácté narozeniny! Vlastně jsem nevěděla, jestli se na ně mám nebo nemám těšit, protože přeci jen ve škole mě neznali moc dlouho a tak jsem nepředpokládala, že by si na mě moc lidí vzpomnělo. To jsem ale ještě vůbec netušila, čím mě překvapí moji spolužáci! Jako obvykle jsem zvládla první čtyři hodiny a těšila jsem se na obědovou přestávku, až se budu moct s ostatními vrátit do naší třídy a společně třeba můj den trochu oslavit. Oni se ale po čtvrté hodině hrozně rychle sbalili a nechali mě jít celou cestu úplně samotnou. Neměla jsem sebemenší ponětí o co jde, až do chvíle, kdy jsem se konečně dostavila do třídy. Nejen že mě všech 35 spolužáků překvapilo zpěvem „Happy birthday to you,..“, ale navíc tam na mě čekal čokoládový dort a velký kelímek s bubble tea, protože si pamatovali, jak jsem jim vyprávěla, co mám ráda a tak to pro mě takhle připravili. Měla jsem u toho celou dobu slzy v očích. Poprvé jsem se cítila jako opravdovou součástí jejich kolektivu a bylo to od nich nádherné. Užili jsme si společně celou obědovou přestávku a zbytek dne, vyfotili si spoustu fotek a společnými silami snědli dort. Večer jsme s host rodiči jeli na už déle naplánovanou večeři do restaurace, kde jsem od nich mimochodem dostala svůj druhý dort a pár drobností, které mi ale udělali neskutečnou radost, protože každá z nich je spojená s nějakým mým taiwanským zážitkem. Byl to neskutečně nádherný den! Moje první a snad ne poslední narozeniny na Taiwanu, na které budu ještě dlouho vzpomínat!
7. JEDEN ZE TŘÍ ZUBŮ BUDDHY
V sobotu 28. září mi host rodiče 15 minut před odjezdem oznámili, že pojedeme na výlet. Já jsem se samozřejmě ve spěchu ani nezeptala, kam přesně mě vezmou, takže jsem to měla jako překvapení na konci cesty. Asi po hodině jsme dojeli na místo a já zjistila, že jsme v sousedním městě Kaohsiungu, konkrétně v Fo Guang Shan Buddha Museum, což je místo, kam jsem se přála podívat už od začátku výměny. Je to obrovský areál, kde můžete najít nejen největší sochu Buddhy na Taiwanu, ale také spoustu zajímavých interaktivních výstav, kde se můžete dozvědět leccos o historii tohoto ostrova. Moji host rodiče už tam byli několikrát, takže jsem měla své vlastní dva průvodce, kteří mi ukázali jejich oblíbená místa a pověděli spoustu příběhů. Ani překladač nebyl potřeba, protože se vše dalo přímo ukázat a nebo velmi jednoduše vysvětlit za pomoci naučných tabulí. Co ale překvapilo i moje host rodiče, byla úplně nově otevřená svatyně, ve které ani oni ještě nikdy předtím nebyli. Takže náš cíl byl jasný! Dostat se dovnitř. To se nám vzápětí povedlo a já nemohla uvěřit svým vlastním očím. Upřímně to byl opravdu zvláštní a výjimečný pocit stát na místě, kde je uložena jedna ze tří relikvií Buddhových zubů na celém světě. Strávili jsme tam pomalu hodinu, protože jsme se nemohli vynadívat na tu obrovskou a hlavně naprosto nádhernou místnost se sochou Buddhy uprostřed. Nesmělo se tam fotit, takže jsem se snažila zapamatovat každičký detail a vrýt si je do paměti, jelikož mi bylo jasné, že taková věc se v životě mockrát nevidí. Moc nevím, jak lépe popsat své pocity než zkrátka nemám slov. Stála jsem tam s naprostým obdivem ve tváři a myslím, že na ten pocit asi nikdy nezapomenu!
~
To by bylo pro dnešek už opravdu vše a uvidíme se zase u mého dalšího dobrodružství!🇹🇼
Love,
Eli 陳婕